Historie terciářů

V roce 1122, tedy dva roky po založení řádu, navštívil Norberta bohatý hrabě Theobald IV. Veliký, syn Štěpána z Blois a jeho manželky Alice. Jeho otec byl jedním z prvních křižáků a zemřel v Palestině, matka byla dcerou Viléma Dobyvatele, anglického krále a vévody v Normandii. Theobald požádal o členství v řádu, ale Norbert to zasloužilému hraběti neradil; šlechtic se staral o vdovy a sirotky, o chudé a nemocné, a tak ho vybídl, aby zůstal ve světě, oženil se a založil rodinu. Oblékl mu krátký bílý škapulíř a napsal pro něho jednoduchá pravidla. Theobaldova příkladu následovalo mnoho osob a tím vznikla nová, sekulární větev řádu, první a nejstarší v církvi. Po stu letech tuto myšlenku převzali pro své řády František a Dominik a mnozí jiní. Norbertovo společenství věřících žijících ve světě vznikala u premonstrátských klášterů a trvale ovlivňovala křesťanský život v rodinách, upevňovala charakter mládeže a pomáhala v pastoraci. Breve Pia XI. z roku 1928 mj. uvádí: Svatý zakladatel, vedený Duchem svatým, Theobaldovi poradil, aby neopouštěl svět, ale předepsal mu pravidla křesťanského života a na znamení duchovního spojení s norbertinskou rodinou mu oblékl bílý škapulíř. Četné osobnosti ve Francii a v celé Evropě následovaly jeho příkladu a tak se utvořila skupina norbertinských terciářů.

V Želivě obnovil tuto ideu opat Vít Bohumil Tajovský ihned po svém zvolení v r. 1948; i v následujících dobách totality byli tajně přijímáni noví členové a sekulární řád se scházel v soukromých bytech. Po roce 1989 došlo k obnovení činnosti v plném rozsahu. Pro jeho členy a přátele vychází pravidelný oběžník nazvaný Želivské echo. První národní setkání terciářů českých klášterů se konalo ve dnech 30.5.–1.6.2008 v Želivě.

Společenství se pravidelně schází na duchovních obnovách a je otevřené pro každého zájemce. Jejich náplní je kromě modliteb a meditací filozoficko–duchovní formace pod vedením jednoho člena, profesora filozofie, a našich želivských bratří. Společenství má charakter rodiny, která je stmelena společným dlouholetým přátelstvím, jehož počátek sahá až do doby totality. Bratři a sestry udržují mezi sebou kontakty i mimo tato setkání a sdílejí společně své starosti i radosti a vzájemně se podporují zvláště modlitbou, ale i jinak.

V době velkého individualismu a morálního zmatku se želivští členové a členky snaží o růst ve svatosti, jak jsou k tomu povoláni svým křtem ale i začleněním do bílého řádu, každý tam, kde žije. Stávají se tak kvasem, který naše společnost tolik potřebuje. Hlavní zásadou je připravenost ke každému dobrému dílu ve společenství jednoty a lásky s želivským společenstvím bratří a pod jejich vedením.

Společenství je relativně mladé věkem i duchem a otevřené pro nové duchovní podněty Ducha svatého v církvi a v premonstrátském řádu. O tyto dary se s vámi chceme podělit i na těchto stránkách. Nechť je ve všem oslavován Pán Bůh všemohoucí v Ježíši Kristu skrze Ducha svatého.