Deník terciářů


Duchovní obnova na závěr církevního roku 2011

Naše společenství želivského sekulárního řádu se setkalo na pohostinné faře našich bratří v Havlíčkově Brodě. Po srdečném přivítání a úvodním uvedení do meditace nad Božím slovem o. Michaela, následovalo pokračování filosoficko-spirituelního kurzu našeho br. Augustina.

Cardo salutis caro

Ježíšovo tělo je základem spásy. To, že Ježíš přijal lidské tělo, změnilo směr celých lidských dějin. Došlo k tomu, že po jeho příchodu na svět není skutečnost bytí lidského rodu stejná, ale dostává trvalou pečeť Kristovy lásky. Známe z evangelií jeho život a také odpor z řad těch, kteří ho nepřijali, odmítli a pokládali za blázna. Skutečnost Ježíšova snížení se do lidského těla můžeme totiž pochopit jen úkonem lásky k jeho lidství, vírou v jeho poslání od Boha na zem. Jeho tělo je středem křesťanské víry.

Plýtvání

Dva dny před Ježíšovými velikonocemi plýtvala jedna ze tří Marií, nevíme která, olejem.
Tato žena jako většina žen měla dar vnímavosti, citu pro danou chvíli a udělala to nejlepší, co mohla udělat – plýtvala láskou k Ježíši.

Procitnutí

Začíná církevní období, kdy by se měl každý křesťan ptát, kterým směrem vykročit.
John Powell říká.“ Užitečným místem k vykročení je oblast, kterou lze označit jako „věci, které jsem vždycky chtěl dělat, ale bál jsem se je zkusit.“Všichni jsme někdy snili o něčem velkém. Ale naše obavy, obzvlášť strach z neúspěchu, nám v tom vždycky zabránily. Náš strach je navíc velice subjektivní a osobní.

Vůle Boží

„Ne každý, kdo mi říká ,Pane,Pane´, vejde do království nebeského: ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,21)

Třtina

Jeruzalém má místa skalnatých prostor, které zažily přítomnost Božího Syna. Skrýval se v těchto místech a odděloval se, aby čerpal ze samoty s Bohem sílu k dílu spásy, které ho čekalo. Oddělovat se, být v samotě je podmínka k tomu, aby i člověk tváří v tvář svému Tvůrci pochopil smysl svého života.

Penúel

Potřebná byla cesta patriarchy Jákoba, ale ještě více bylo nutné jeho tajemné noční setkání, které je popisováno v 1. knize Mojžíšově.

Dotek Boží

Dotknutí se je základní gesto vzájemného poznání a výměny. Zvláště nemocní, např. Alzheimerovou chorobou, jsou přímo psychicky závislí na doteku ošetřujícího, který jim tím zprostředkovává pocit bezpečí. Zdravíme se podáním ruky a obejmutím, abychom vyjádřili své přátelství s našimi sestrami a bratřími. Ale jako se dotýkáme druhého člověka jen v rámci našich mezí, tak se dotýkáme Boha ne ve své dobrotě, ale v bídě: všichni ho poznáváme – když nám odpouští hříchy, je to možné jen naší vírou.

Pohlédnout a tvořit nově

Boží pohled má nevídanou moc, která se projevila ve stvoření světa, ale i v tom, že pohlédl a viděl potřebu lidí a poslal svého Syna na tento svět. Bůh se dívá tvořivě, soucitně a s láskou.

Rodokmen

Každoročně ke konci adventu slyšíme ten zvláštní seznam jmen, na jehož konci s úlevou uslyšíme nám velice známá a milovaná jména Marie, Josefa a především Ježíše Krista.

Slepota

Ježíš je Pán, zpíváme v mnoha písních. Je otázkou nakolik to platí v našich životech.
Fascinující příběh o uzdravení slepého od narození Ježíšovou mocí nás přivádí k jednomu ze zásadních problémů a tajemství konání Boha v našich životech.

Setkání terciářů 13.11.2010

Setkání terciářů 13.11.2010 pod záštitou sv. Anežky České:
Jako obvykle každý rok v tuto dobu se setkali členové sekulárního řádu v pohostinném Havlíčkově Brodě na faře. Bratr Augustin nás uvedl do pokračování filosofického exkurzu přes Klementa Alexandrijského, Origena a Plotina.

Duchové Boží

„Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. (Zj 20,1-3)

Svatá církev

Každou neděli při mši svaté se modlíme ve Vyznání víry: „Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev“.

Panovník Hospodin

„Učiním přítrž hluku tvých písní, už se nebude rozléhat zvuk tvých citer. Učiním tě holou skálou, budeš místem, kde suší sítě, nikdy už nebudeš vystavěn, neboť já, Hospodin, jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.“(Ez,26,13-14)

Stvořitel

„Řeknu-li o spravedlivém, že bude žít, ale on se začne spoléhat na svou spravedlnost a dopouštět se bezpráví, nebude se připomínat žádný z jeho spravedlivých činů, ale zemře pro bezpráví, kterého se dopustil. Řeknu-li o svévolníkovi: “Zemřeš!“, ale on se od svého
hříchu odvrátí a bude jednat podle práva a spravedlnosti, vrátí zástavu, nahradí, oč koho odral, bude se řídit nařízeními vedoucími k životu a nebude se dopouštět bezpráví, bude určitě žít a nezemře. Žádný z jeho hříchů, kterých se dopustil, se mu nebude připomínat, začal jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít.“ (Ez 33,13-16)

Setkání členů sekulárního (třetího) řádu na duchovní obnově

Na první zářijovou sobotu 2010 se sešli členové sekulárního želivského řádu k duchovní obnově společně s bratřími v klášteře. Zahájení provedl bratr Pavel, písničkář z Havlíčkova Brodu, který náš zpěv doprovodil na kytaře a ukázal nám, že Boha je možno chválit písní i v rytmu lžiček.

Vychovatel

„Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu.“ (Iz 24,5)

Misie

„Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše: byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.“ (Žid 3,1-2)

Obhájce

„Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my bychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.“(Řím 6,5-10)

1 2