Třetí neděle adventní

„Radujte se stále v Pánu – Pán je blízko!“

Prorok Sofoniáš mluví o příchodu „Hospodinova dne“, který je ve znamení radosti nad Boží ochranou poskytovanou všem věřícím. Nemusíme se už bát zla, neboť Boží ruka vítězí nade vším. Apoštol Pavel k tomu dodává: „O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.“ Neboť ten, který křtí ohněm a Duchem svatým, plní své sliby a mocně chrání své věrné. Přemýšlíme:  Malá historka ze života našich starších bratří ve víře vypráví o rabínovi, který se zeptal žáků, kde je Bůh a jak se s ním můžeme setkat. Žáci dali hlavy dohromady a přemýšleli, a jeden po druhém odpovídali. Ale učitel nebyl s jejich odpověďmi spokojen, a řekl: „Bůh je tam, kam ho člověk pustí.“ Tak tomu bylo i u Marie a Josefa, když hledali v přeplněném Betlémě vhodný útulek. Ale všude slyšeli osudné „Nemáme pro vás místo, všechno je obsazeno“. Zkušenost nám říká, že evangelium se stalo jednou a děje sepořád. Neboť náš Pán stále klepe na lidská srdce, aby mu otevřeli a poskytli útulek. Za odměnu jim poskytuje radost, která není z tohoto světa, ale přetrvává navzdory všemu. Ale ne vždycky je vpuštěn dovnitř, někdy lidé dělají, že ho neslyší, jindy mají příliš mnoho práce… Takže ona biblická zavřená hospoda existuje dál, i když má mnoho podob a na své stáří vůbec nevypadá; může mít naopak novou fasádu a nad vchodem neónovou reklamu.

Když ovšem nepřeslechneme jeho hlas, pak můžeme slyšet ono osvobozující: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa…“ Protože jsme Pánu neodmítli přijetí a poskytli mu útulek ve svém věřícím srdci, daruje nám jako důkaz své lásky nový domov naplněný radostí a světlem Ducha sv. Papež Jan XXIII. napsal: „K betlémskému Dítěti přicházejí po pastýřích a učených cizincích v dějinném sledu mnohé národy. A toto Dítě je zná, jmenuje je jménem a zdraví je svým úsměvem: Židy, Římany, Řeky, Číňany, Indy, národy Afriky a ostatní lidi ze všech koutů světa, z každého úseku dějin, z nejvzdálenějších a nejopuštěnějších míst, z minulých, přítomných i budoucích časů.“ Otevřme tedy své srdce, aby do něho mohlo vstoupit betlémské světlo se svou láskou, radostí a pokojem. Ještě je stále čas, abychom se mu otevřeli naplno! 

Meditujeme: Teolog Karl Rahner v jednom dopise napsal: „Měj odvahu být sám. Teprve když to opravdu dokážeš, můžeš doufat, že budeš sám pravým vánočním dárkem pro ty, které se snažíš milovat. Vydrž tedy nejprve chvíli sám se sebou. Snad najdeš místnost, kde můžeš být chvíli sám. Nebo znáš nějakou tichoucestu nebo osamělý kostel.“ Dveře našeho srdce se otevřou, až když zavřeme ty vnější, a vnitřní světlo Ducha sv. zazáří, až když zhasneme všechna pozemská. Pak si můžeme naplno uvědomit spolu s Izaiášem, že Bůh je naší spásou asilou, v něho doufáme a s radostí mu chceme sloužit. Ale dokážeme být chvíli sami? Neboť to je podmínka meditativního spočinutí v Boží přítomné lásce. Učitelé duchovního života nám vřele doporučují pěstovat ticho a samotu. To nám umožní soustředit se na to podstatné, na Pánovu blízkost.

-   Máme místo, ve kterém se můžeme ztišit a přemýšlet o Pánově skutečném příchodu do našich srdcí?

-   Prožíváme pravou osvobozující radost z víry v dobrotivého Boha, který k nám stále přichází se svými dary?

-   Vyhraďme si denně tichou chvíli pro rozhovor s Pánem, který nám stále naslouchá!

Modlíme se: Náš Pane a Bože, pomoz nám, abychom aspoň na chvíli opustili hluk světa a věnovali se tobě a tvé přítomnosti. Aby nás tak naplnila radost, kterou bychom šířili kolem sebe. Chceme se radovat podobně jako ti, kterés uzdravil a naplnil novou nadějí. V pokoře a čistotě srdce tě o to prosíme. Amen.