Bratr Michael

Duchovní Slovo otce Michaela!

Premonstrátský kněz a duchovní, bývalý mluvčí České biskupské konference a ředitel tiskového střediska, bývalý prezident České katolické charity. Jeho duchovní slovo je pravidelně vysíláno Českým rozhlasem.


Společenství Jana Křtitele

Asketická postava Jana Křtitele budila zaslouženou pozornost u obyvatel Jeruzaléma, Judska i kraje kolem Jordánu. Jeho kritické projevy, v nichž nešetřil nikoho počínaje králem až po posledního hříšníka, připravovaly cestu tomu, který měl přijít po něm. Křest, který uděloval, se lišil od obvyklého židovského ritu, byl neopakovatelný a byl navíc doprovázen Janovými plamennými výzvami k novému způsobu života.

Duchovní příprava na oslavu Narození Páně

Čekání je jedním z ústředních biblických motivů. Adventní čas znamená přípravu na oslavu narození Ježíše Krista v chudobném Betlémě. Jeden z velkých teologů a filozofů, Romano Guardini, si kladl po celý svůj život otázku, proč Bůh překročil hranice věčnosti a přijal, byť jen dočasně, lidské tělo, aby v něm dospěl až k tragickému konci.

Na závěr církevního roku

Jak čteme v Lukášově evangeliu, Ježíš nebyl krátce před Paschou jediným odsouzeným a popraveným. Text zmiňuje dva zločince ukřižované vedle něho. Mohli jimi být jak političtí rebelové, tak pachatelé nějakého kriminálního činu. Takový způsob popravy i tím i jejich umírání bylo ovšem nadmíru bolestné.

Senioři a dnešek

Společnost celosvětově stárne, a tento proces se bude ještě prohlubovat. Podle odhadu sociálního odboru Spojených národů dnešní počet 90 milionů lidí nad 80 let v roce 2050 vzroste na 370 milionů, mezi nimiž budou 2,2 miliony stoletých.

Odkaz Anežky Přemyslovny

Bylo by čirým nevděkem nevzpomenout královské dcery Anežky Přemyslovny právě ve dnech, kdy se její kanonizace v listopadu 1989 zúčastnilo na deset tisíc českých poutníků z domova i z ciziny a kdy bezprostředně nato následoval pád totality

Smrt je cestou do věčného domova

Co svět světem stojí, lidé si budují různé pozemské cesty, aby snáze došli nebo dojeli tam, kam se potřebují dostat. Z původních pouštních nebo pralesních stezek se časem vyvinuly dlážděné spojnice mezi různými místy tehdejších říší, aby sloužily přepravě osob a zboží, a v dobách římského impéria se po nich pohybovaly ozbrojené oddíly legionářů.

Víra a demokracie

Všichni víme, že náš samostatný stát se nerodil snadno. 16. října 1918 vydal císař Karel manifest, ve kterém ohlašoval přeměnu části monarchie na spolek národních států, ale český Národní výbor složený z představitelů všech politických stran to odmítl a na zasedání v Obecním domě připravoval převrat.

Víra a postmoderna

Nejvýznamnější čínský myslitel Konfucius se na všechny potíže díval s humorem a říkal si: „Něco nejde? Tak se do toho pustíme a uvidíme, zda se s tím dá něco udělat.“ Byl si patrně vědom, že když na určitý problém pouze myslíme, zdá se nám nad naše síly a tedy prakticky neřešitelný. Teprve když se mu začneme věnovat, všechno vypadá najednou zcela jinak a věc zdánlivě nemožná se daří uskutečnit.

Muž jménem František

V městě Assisi žil muž jménem František, čteme v životopisu, který byl od raného dětství vychováván svými rodiči marnivě a podle lehkomyslných zásad světa. Tak chodíval ulicemi obklopen houfem špatných společníků, pyšný a domýšlivý, dokud na něj nevztáhl Pán svou ruku, takže ho síla Nejvyššího změnila.

Útěcha z víry

Dnes se hodně mluví o krizi víry, neboť žijeme v době, která podléhá lákavému pokušení vyloučit Boží existenci ze zorného pole a zařídit se podle toho. Současná kultura všestranného blahobytu a vyspělé techniky podporuje přesvědčení, že člověk jako tvůrce si poradí sám. Církev není potřebná už pro svou starobylost, a její éra pomalu končí.

Odkaz sv. Václava

Při vzpomínce na knížete Václava si můžeme vhodně připomenout Ježíšovu zásadu pronesenou nad penízem daně: Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu. (Mk 12,17) Sv. Václav se jí řídil doslova a do písmene. Jak dosvědčují nejstarší prameny, obě roviny, světskou i duchovní, spojoval v organickou jednotu, ve které se výrazně odrážela jeho horlivost ve víře a energie při správě věcí veřejných.

Duchovní gentleman Newman

V 19. století žil v Anglii jeden křesťan, který hledal usilovně pravdu o životě a o vztahu člověka k Bohu. Ve své ušlechtilosti, čistotě víry a opravdovém úsilí tak ztělesňoval ideál „svatého gentlemana“, jak byl často svými současníky nazýván. Jmenoval se John Henry Newman a bylo o něm známo, že jsou pro něho nejdůležitější dvě bytosti, a sice on sám a jeho Tvůrce. Pro hloubku svých myšlenek obsažených ve stále vydávaných knihách a pro pevné životní postoje v nelehkých situacích, které mu bylo dáno prožít, může být inspirujícím příkladem i pro nás, i když nás od jeho narození v roce 1801 dělí přes dvě století.

O radosti a vnitřním pokoji

Charles Dickens píše v románě Nadějné vyhlídky o podivínské ženě, které zahořkla vůči všem lidem, když ji těsně před svatbou opustil ženich; proto se uzavřela ve svém domě a svou adoptivní dceru Estellu vychovala v nenávisti ke všem, zvláště k mužům. Žila i ve vnější temnotě, okna měla stále zastřena neprodyšnou látkou a její odpor vůči dennímu světlu byl zároveň obrazem její mysli.

Augustin a naše doba

Vraťme se na chvíli do křesťanského starověku, do doby, kdy po ulicích severoafrického města Hippo chodil malý, hubený muž, oděný v bílé vlněné tunice se širokými rukávy, v sandálech a dohola ostříhán. Jmenoval se Augustin. Podle životopisců byl křehké tělesné konstrukce, byl citlivý a nervózní a celkově plachý.

Nad myšlenkami Rio Preisnera

Nejprve dovolte ocitovat myslitele a hluboce přesvědčeného křesťana Rio Preisnera. Ve stati Křesťan mezi světy se zcela podle evangelia zamýšlí nad situací věřícího, který žije ve světě, ale k světu nepatří, a říká: „Vystihuje se tím postavení křesťana mezi Bohem a světem, poloha, jíž se křesťan stává jakousi lidskou analogií k přítomnosti Ježíše ve světě. Křížová poloha mezi světy křesťanovi teprve vpravdě umožňuje solidarizovat se se světem.

O radosti a vnitřním pokoji

Charles Dickens píše v románě Nadějné vyhlídky o podivínské ženě, které zahořkla vůči všem lidem, když ji těsně před svatbou opustil ženich; proto se uzavřela ve svém domě a svou adoptivní dceru Estellu vychovala v nenávisti ke všem, zvláště k mužům. Žila i ve vnější temnotě, okna měla stále zastřena neprodyšnou látkou a její odpor vůči dennímu světlu byl zároveň obrazem její mysli.

Slovo lidské a slovo Boží

Všechno dobré, pravdivé a krásné se nám může stát podnětem k hlubšímu zamyšlení, i když jde například o dílo neprávem zapomínaného autora 2. poloviny 19. století Julia Zeyera. V dramatické básni Sulamit u něho objevíte tento verš plný hluboké víry: Je velký Hospodin a silný je, - v prach kácí krále, mocné snižuje – a povýší, již žijou v pokoře! – Ó Hospodine, z hlubin víry své – já k tobě volám, slyš můj vroucí hlas!

Umět se dívat a přemýšlet

Jsou lidé, kteří se umějí dívat. Jako jeden mudrc ve staré Číně, který dlouho pozoroval tekoucí vodu v řece, takže se jeho žáci zeptali, co tam vidí? On dlouho neodpovídal, neodvrátil svůj pohled od stále tekoucí vody, až nakonec řekl: Voda nás učí, jak máme žít. Všude, kam teče, přináší život a rozděluje se všem, kdo ji potřebují. Je dobrotivá a štědrá. Umí vyrovnat nerovnosti krajiny. Je spravedlivá.

Vliv nadpřirozena v životě

V nastalém čase dovolených nás obvykle napadne myšlenka, jak ten čas letí. Jsme zase o rok starší, a tak to jde pořád dokola. Francouzský filozof Gabriel Marcel je přesvědčen, že moderní člověk neumí žít. Něco podstatného mu uniká, protože mu chybí pocit bytí. Ztratil vědomí, že toto darované bytí s jeho duchovní složkou vůbec má, a tak se stal otrokem stálých činností.

Aktuálnost sv. Benedikta

Arcibiskup Dominik mluvil ve svém velehradském kázání o daru svobody, aby se mimo jiné zeptal, jak s tímto darem zacházíme. Nemusíme se zdržovat podrobnostmi, všichni víme, jak je znovunabytá možnost svobodného života využívána a do jaké míry dokážeme naplňovat etické ideály moderní demokracie. Patriarcha západu sv. Benedikt nežil také v zajištěných a pokojných poměrech.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12