Bratr Michael

Duchovní Slovo otce Michaela!

Premonstrátský kněz a duchovní, bývalý mluvčí České biskupské konference a ředitel tiskového střediska, bývalý prezident České katolické charity. Jeho duchovní slovo je pravidelně vysíláno Českým rozhlasem.


O překonání minulosti

V posledním románu spisovatele Huxleyho „Ostrov“ ztroskotal novinář Will se svou plachetnicí, když narazil na podmořský útes. Doplaval ke břehu a vyšplhal se na jakési skalisko, aby ho nesmetla mořská vlna. Když už byl téměř nahoře, spatřil přímo před sebou velkého zeleného hada. Polekal se tak, že spadl dolů do větví jakéhosi stromu a přitom ho napadlo, že je s ním konec. Když se probral z leknutí, uslyšel, jak někdo stále opakuje slovo „pozor“.

Působení Ducha sv.

U proroka Ezechiela (36,26) čteme: Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Pokusme se zamyslet, do jaké míry býváme i my zbytečně hrubí a neústupní, třeba jako kámen, který svou tvrdostí může snadno zranit. Ale na druhé straně je i pevný, spolehlivý a trvanlivý.

Hospodin se ptá: kde jsi, člověče?

Martin Buber sebral různá vyprávění o chasidech, pravověrných obyvatelích Haliče a jiných oblastí Ruska minulých staletí. Píše např. o rabínovi, kterého vláda zavřela do vězení pro jeho náboženskou horlivost. Před jedním výslechem ho navštívil sám policejní šéf. Žid se právě tiše modlil a ani si nevšiml, že někdo přišel.

Zkušenost v duchovním životě

Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, radí žalmista, aby zdůraznil, že nestačí v Boha jen věřit, ale přímo zakusit, ochutnat jeho přítomnost. Jde o prožitek víry, o plné osobní zaujetí, o denní setkávání s živým Kristem. Můžeme se zde odvolat na výrok filozofa Martina Heideggera: Udělat s něčím zkušenost, ať s věcí, člověkem nebo Bohem, znamená, že se s tím setkáme, že to dostihneme, že nás to převýší, obklopí a změní.

O vnitřním obrácení

Novozákonní podobenství o marnotratném synu uvádí na scénu dva bratry, kteří se od sebe nápadně liší jak povahou, tak způsobem života. Mladší z obou ignoruje rady svého otce, chce zkusit život v naprosté osobní svobodě a s dědickým podílem v kapse odchází do světa. Starší bratr zůstává doma, pracuje na otcovském statku a žije podle tradičního řádu.

Pravda, která osvobozuje

Snad budete souhlasit, že v dnešních zmatcích, jak je vykazuje život soukromý i veřejný, není od věci připomenout slova usměvavého papeže Jana XXIII. z jeho listu „Mír na zemi“: Soužití lidí je tehdy spořádané, plodné a v souladu s jejich osobním důstojenstvím, spočívá-li na pravdě. Sv. Pavel nás takto napomíná: „Proto nechte lhaní a se svým bližním ať mluví každý jen pravdu. Vždyť jsme všichni údy, a máme tedy povinnosti k sobě navzájem.“

Meditace na Květnou neděli

Legenda o dvou ženách a jednom ruském duchovním otci mluví o opravdové lítosti nad spáchanými hříchy. Obě návštěvnice prosily starce o pár slov poučení. Ta první se považovala za velkou hříšnici, druhá naopak byla se sebou zcela spokojena, protože si nebyla ničeho vědoma.

Vzpomínka na Alfreda Fuchse

Nejprve si uveďme citát, který zní velmi časově: Úskoky a bezohledné uplatňování moci bez jakýchkoliv morálních zřetelů, s nimiž se právě ve své době tak často setkáváme, bývá často odůvodňováno i teoreticky. Křesťanská morálka však každou takovou teorii energicky odmítá a trvá neúprosně na tom, že pro veřejný život musí platit tytéž mravní zákony, jaké uznáváme v životě společenském i soukromém.

Aktuálnost četby Písma

Kniha knih, tedy Písmo svaté, je zdrojem síly a naděje v každé době. Bylo tomu tak i za časů Nehemiáše, který zastával na dvoře perského krále Artaxerxa vysokou funkci. Do Jeruzaléma přichází kolem roku 445 př.Kr. jako významný organizátor politického a náboženského života. Jeho zásluhou se Judsko stalo samostatnou provincií, nezávislou na Samaří.

Povolání křesťanů dnes

Spisovatel Max Picard uvažuje o názorovém vývoji společnosti pokud jde o náboženství a dochází k závěru, že člověk utíkal před Bohem po všechny časy. Dříve šlo o jednotlivce, kteří popírali existenci nadpřirozena, a dnes jde o masový jev. V důsledku toho se dnes člověk musí pro víru rozhodnout, nepřejímá ji tradičně od rodičů, a odpoutat se tak od situace útěku.

Josef Kemr, herec z Boží milosti

Otvírám knížku vzpomínek na velkého herce z Boží milosti a dobrého člověka Josefa Kemra, jak ji uspořádal Milan Cais a shromáždil svědectví mnoha přátel umělce, který zemřel před 16 lety. Vyrůstal na Královských Vinohradech jako syn poštovního podúředníka a jeho touha po divadle byla tak silná, že jedné noci doslova utekl z domova a připojil se k divadelní společnosti, která objížděla různé „štace“ po Čechách.

Chvála skromnosti

V Pohádkách tisíce a jedné noci čteme o dvou starých a chudých manželech, kteří ve své bezmoci měli velké obavy o budoucnost, až nebudou moci pracovat a shánět živobytí. Nezasypávali sice nebe svými modlitbami, k tomu byli příliš bohabojní, a přece stále a stále volali k nebi o pomoc. Tu se jednoho rána stalo, že žena při rozdělávání ohniště nalezla pod komínem veliký drahokam. Hned jej spěchala ukázat svému muži, který tomu rozuměl a poznal, že je konec jejich bídy a že je jim po celý zbytek života pomoženo.

Od pohádky k evangeliu

Pohádka bratří Grimmů vypráví o krejčíkovi, který nebyl příliš poctivý, zkracoval a odstřihoval látky, kde se jen dalo, a záviděl druhým jejich bohatství. To dělal tak dlouho, až se konečně ocitl před nebeskou branou. Svatý Petr ho nechtěl pustit dovnitř, už proto, že Pánubohu se zachtělo trochu se projít po zahradě a vzal sebou všechny svaté, takže v nebi nikdo nezůstal, a překážkou vstupu byly i krejčíkovy hříchy.

Evropa a my

V novinách jsem se v těchto dnech dočetl, že Evropská komise sídlící v bruselském ústředí vydala mezináboženský školní kalendář Evropské unie ve slušném nákladu 3,2 mil. výtisků. Jsou v něm uvedeny židovské, muslimské, buddhistické a hinduistické svátky, ale ani jeden křesťanský.

Vladimír Solovjov stále aktuální

Nejprve dovolte uvést jeden citát: „Chybí nám absolutní střed, místo něj máme tolik dílčích a dočasných center života a vědomí, kolik máme zájmů a potřeb, náruživostí a vášní, názorů a postojů. Bylo by zbytečné pozastavovat se tu nad duševním a mravním bezvládím, které vládne nejen ve společnosti, ale i v hlavách a v srdcích všech lidí; ta věc je příliš zřejmá každému, kdo se někdy zahleděl do svého nitra a kolem sebe.“

Einstein a jeho víra v Boha

Popírat Boží existenci se stalo v poslední době módou. Zvláště bojovní ateisté jsou přesvědčeni, že jejich názor je nutný pro štěstí lidstva, a proto prohlašují každé náboženství, zvláště křesťanské, za málem trestuhodný omyl. Teologie ovšem trvá na poznatelnosti Boha ze všeho stvořeného. Francouzští filozofové Blondel a de Lubac zdůrazňují, že člověk je zcela radikálně odkázán na Boha, a vidí v tom podstatný rys lidského bytí.

Učíme se z dějin

Jedno staré přísloví praví, že historie je učitelkou života. A tak si otevřeme knihu Josefa Piepera o sv. Tomáši Akvinském, abychom si porovnali dávné 13. století s tím, co prožíváme v přítomnosti. Doba „andělského učitele“ Tomáše bývá s nádechem romantismu považována za epochu plnou harmonie, stability a nerušeného rozkvětu křesťanství.

Novoroční rozjímání

Na začátku nového roku si připomeňme jedno moudré chasidské vyprávění z pera Ramiho Shapira. Rabín Izák se v něm ptá svého přítele, rabína Jákoba, zda existuje jedna cesta, jeden všeobecný způsob služby Bohu, který je vhodný pro všechny věřící. Rebbe Jákob mu na to říká: „Co tě vede k tomu, aby sis myslel, že existuje jedna cesta?

Poselství Vánoc

Vánoce mají sice svou poezii, ale mají také svůj historický původ, který nám přibližuje na začátku svého evangelia sv. Lukáš svými střízlivými časovými a prostorovými údaji. Chce tím zdůraznit, že Ježíš není pouhou ideou nebo mýtem, ale osobou, která vstupuje do našeho času a prostoru jako náš přítel a bratr. Uvádí nařízení císaře Gaia Octavia Caesara, který si roku 27 př. Kr. dal udělit titul Augustus, což znamená „vznešený“.

Advent jako cesta k radosti

Alžběta Catezová, která se narodila koncem 19. století, byla vynikající klavíristkou a za svou hru byla odměněna mnoha cenami. Jako půvabná dcera francouzského hejtmana dostala řadu nabídek k sňatku, ale všechny odmítla a svůj postoj vyjádřila těmito slovy: „Je-li Bůh pro nás tím nejlepším přítelem, naše živá víra nás s ním stále spojuje.“

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12