Bratr Michael

Duchovní Slovo otce Michaela!

Premonstrátský kněz a duchovní, bývalý mluvčí České biskupské konference a ředitel tiskového střediska, bývalý prezident České katolické charity. Jeho duchovní slovo je pravidelně vysíláno Českým rozhlasem.


O předávání naděje

Jak kdysi upozornil apoštol Pavel, žijeme ve zlých dobách, a také to jak náleží zdůvodnil. Jeho výrok můžeme doplnit zjištěním, že žijeme v době naplněné hlukem a hřmotem všeho druhu: doma, na ulici, v samoobsluze. Není to ostatně nic nového: už před sto lety si na to stěžoval spisovatel Ernest Hello, když napsal: Naše století je v pravém slova smyslu stoletím mluvení.

O křesťanské naději

Při nedávné besedě v rámci duchovní obnovy se většina účastníků shodla, že by bylo třeba se víc a častěji věnovat problému naděje. Diskutující poukazovali na přítomnou situaci, která zvláště citlivé povahy deprimuje a bere jim chuť k životu. A křesťanství přece kromě víry a lásky vyzvedává jako božskou ctnost také naději.

Varujme se pověr!

Loni zesnulý polský filozof Leszek Kolakowski v jednom svém televizním vystoupení řekl, že málokdo se dobrovolně přizná k tomu, že je pověrčivý, i když prostředí, ve kterém žijeme, je bohaté na pověrečné symboly, názory a gesta.

Rok kněží i věřících

Rok kněží vyhlášený katolickou církví pomalu končí, a tak je vhodné připomenout si některé podněty s tím spojené, abychom se pokusili vztáhnout aspoň některé z nich na široký okruh všech věřících. Neboť už Ježíšovo proměnění vody ve víno, jak o něm čteme v 2. kapitole Janova evangelia, se týká celé církevní obce, která je povolána dát se proměnit a prohloubit podle zásad evangelia. Zopakujme si: správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno, a pochválil ženicha, že zachoval dobré víno až do konce.

Vlažnost doby a oheň Ducha

V novele Francois Mauriaca Mládenec ze starých časů se čtenář setkává v osobě bývalého seminaristy Simona s démonem ctižádosti, který ho odlákal od nastoupené dráhy a slíbil mu úspěšnou světskou kariéru, které se ovšem nedočkal.

Víra potřebuje skutky

Spisovatel Bruce Marshall v poutavém románu Smuteční svíce pro Paříž vypráví o maloměšťáckém prostředí hlavního města Francie těsně před jeho kapitulací v roce 1940. Hlavní postava, účetní velké firmy Bigou, je nucen z příkazu svých šéfů upravit závěrečnou bilanci tak, aby stát dostal co nejmenší daně, a navíc část kapitálu má převést na dceřinou společnost do Švýcarska.

Rozdíl mezi formací a informací

Dnešní doba je hodně povrchní, napsal filozof a teolog Karel Vrána, a jako příklad uvedl dohadování delegátů ve Spojených národech o lidských právech. Zástupci států si v této světové organizaci uvědomili, že nejde mluvit o právech člověka, nevíme-li, kdo to člověk je, odkud přišel a jaký je jeho cíl.

Současná krize pravdy

Není zřejmě snadné odpovědět na pilátovskou otázku Co je pravda? Vždyť s tím měl potíže i první z Ježíšových apoštolů Petr, když zapřel svého Pána nejprve před služkou, a pak před dvěma dalšími lidmi. Nebyl ostatně sám, kdo se uchýlil k účelové lži: velerada a učitelé Zákona odsuzují Ježíše nejprve proto, že se vydával za Božího Syna Mesiáše.

Dnešní krize a kněžská služba

Žijeme v době krizí, a jedna z nich se týká víry v Boha, ohrožované a znevažované ze všech stran, dokonce i z vlastních řad církve. Papež Benedikt se ve svém nedávném ostře formulovaném listě kriticky vyjádřil k sexuálnímu zneužívání dětí některými kněžími a řeholníky, k němuž došlo nejen v Irsku, ale i v jiných zemích.

Síla Zmrtvýchvstalého

Napoleon, který zvítězil ve více než šedesáti bitvách, se ocitl po své porážce u Waterloo na malém ostrůvku sv. Heleny v jižním Atlantiku. Tam také ve svých 52 letech zemřel. V této osamocenosti diktoval své memoáry a rozprávěl s několika lidmi, kteří s ním sdíleli jeho úděl.

Inspirace Božím slovem

Žijeme v čase setby, řekl v jednom kázání papež Benedikt, a pokračoval: Semeno vypadá vzhledem k plynutí času skromně. Ale semeno je Boží slovo, které v sobě nese život a plody. Tyto věty z papežova projevu nám připomínají stálou aktuálnost biblické zvěsti zvláště s ohledem na dnešní relativismus, který znamená ve svých důsledcích radikální oddělení člověka od Boha.

Slovo na Květnou neděli

Sv. Bernard z Clairvaux v jednom kázání řekl: „Když Boží slovo zasáhne duši, může tam vnést nejprve zmatek, zděšení a strach ze soudu, ale hned nato ji oživí, učiní ji poddajnou, zahřeje ji, prozáří a očistí, pokud ovšem vytrváš a jsi ochoten naslouchat.

Boží milosrdenství jako dar

Vyprávění východních otců popisuje, jak starý biskup Ammonas jednou navštívil skupinu bratří, aby s nimi pojedl. Jeden z nich se netěšil zrovna nejlepší pověsti; říkalo se totiž, že ho v jeho cele navštěvuje jakási žena. Když se to dozvěděli obyvatelé přilehlé vesnice, rozhodli se, že pobloudilého bratra z jeho cely vyženou.

Postní rozjímání

Francouzský básník Raoul Ponchon má jeden překrásný verš, který zní: Jaké vzácné putování, kdy jdou spolu – divná věc – tělo mé, ten ošklivec, a má duše, krásná paní! I on si zajisté uvědomil, že tělesnost nás lidí je oživována nesmrtelnou duší, která je dílem božského Tvůrce. Takto vybaveni jdeme životem jako poutníci, a náš Komenský ve své čítance Světa v obrazech uvádí, že lidská duše si pamatuje, co poznala, a z toho tvoří nové poznatky.

O duchovní zkušenosti

Při kněžské pouti do Číhoště jsme si před týdnem připomněli 60. výročí mučednické smrti tamního faráře P. Josefa Toufara, abychom uctili jeho památku a zamysleli se nad jeho odkazem dnešku. Připomněli jsme si větu, kterou pronesl z kazatelny 11. listopadu roku devětačtyřicátého: Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte - to mu v onu adventní neděli zbývalo pouhých 76 dní života, a uvědomili jsme si, jak silná byla jeho víra, se kterou zakoušel jistotu Boží přítomnosti v osudné kobce valdického kriminálu.

Postní úvaha o pokoře

Čínský filozof Konfucius, který žil v 6. století př.Kr., řekl: Člověk má tři cesty k získání moudrosti. Tou první je přemýšlení – ta je nejvznešenější. Druhou je napodobování – ta je nejlehčí. Třetí cestou je zkušenost, a ta je plná hořkosti. Když tuto filozofovu myšlenku použijeme např. na podobenství o marnotratném synu (už proto, že se mu všichni aspoň v něčem podobáme), vidíme, že si k návratu, tedy ke svému zmoudření, zvolil cestu plnou hořkých výčitek. Uvědomil si, co všechno jako svobodný syn dobrého otce ztratil.

Postní příklad arského faráře

Na začátku postní doby si připomeňme příkladně asketickou postavu sv. Jana Marii Vianneye, faráře z nepatrného Arsu s jeho slámou pokrytými domky, 230 obyvateli a čtyřmi hospodami. Revoluce a napoleonská doba se podepsaly jak na víře, tak na mravech vesničanů. Sem přichází v roce 1818 Jan Maria, aby během několika let proměnil Bohem zapomenutou vesnici v hluboce věřící společenství.

Příklad Přemysla Pittra

Křesťanství nelze prožívat kdesi v mystickém ústraní, ale křesťan se stává křesťanem teprve ve styku s lidmi, v zápase o Boží království na tomto světě. To jsou slova vyznavačského sociálního pracovníka, zachránce mnoha chudých a pronásledovaných lidí a stovek dětí, Přemysla Pittra. Narodil se ve vzrušené době konce 19. století jako syn tiskaře, a i když ho jeho zbožná matka vychovávala ve víře, už ve svých jedenácti letech se stal ateistou.

Bůh k nám stále přichází

Americký misionář Stanley Jones, který působil po léta v Indii, vypráví v knize „Kristus u kulatého stolu“ o mnoha rozhovorech, které vedl s tamními brahmíny. Skoro vždy se jejich řeč točila kolem otázky, jak daleká je cesta nás lidí k Bohu. Indičtí účastníci debat na ni pravidelně odpovídali, že cesta k Bohu je nekonečně daleká.

Příklad Simony Weilové

Vesmíru vládnou dvě síly: světlo a tíže, napsala Simone Weilová, dcera z pařížské židovské rodiny, která byla po celý život přitahována křesťanstvím. Vystudovala filozofii a působila několik let jako učitelka, ale zároveň si přála poznat z bezprostřední blízkosti obyčejný denní život pracujících lidí. Opouští proto učitelskou katedru a pracuje jako dělnice v automobilce Renault.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12