Druhá neděle adventní

 

                                     " Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky."

Bůh – podobně jako v dobách babylónského zajetí – daruje svým věrným svobodu. Odpouští tedy hříchy i nám, abychom mohli odložit „roucho své žalosti“ a obléci „roucho spravedlnosti“ (Baruch). Svou víru v jeho dary máme prokázat „plnou mírou dobrých skutků“ ve spojení s Ježíšem Kristem, jak čteme v Pavlově listu Filipanům. 

Přemýšlíme:  Advent je právem nazýván dobou přípravy na osvobození od pout, která lidi svazovaly po dlouhé věky a daly jim znát celou tíhu nevykoupené existence. Ježíš v rozhovoru s farizeji (Jan 8) mluví o poznání celé pravdy, kterou svěřuje učedníkům. Znalci Písma namítají, že jsou potomky Abrahámovými a nikdy nikomu neotročili. A slyší odpověď, že nesvobodný je každý člověk, který vědomě hřeší a odmítá poznat celou šíři pravdy, jak ji hlásá Syn člověka. Apoštol Pavel tato slova domýšlí v listu Římanům: Zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši, osvobozuje od zákona hříchu a smrti.“ O této svobodě uvažoval profesor Karel Vrána zesnulý v adventním čase před jedenácti roky, když napsal: „Na rozdíl od starověkého člověka, který zakládal svou svobodu na své zámožnosti, má křesťanská svoboda kořeny daleko hlubší, protože vychází z příslušnosti ke Kristu. Všichni lidé jsou si před Bohem rovni, protože byli stvořeni podle Božího obrazu a znovuzrozeni k novému životu v církvi. Neboť kde je duch Páně, tam je i pravá svoboda.“ „Hle, já obnovuji všechno“, čteme v Písmu. Básník Jan Zahradníček toto osvobozující působení Ježíše Krista vystihl, když napsal: „Z Jeho kostelů rostou domy, z Jeho tajemství roste věda, z Jeho poslušnosti svoboda.“ Jde také a především o svobodu vnitřní. V listu apoštola Jakuba se nám doporučuje důkladně se zahledět do dokonalého zákona svobody a nebýt jen zapomětlivým posluchačem, ale skutečně podle toho jednat.

Meditujeme: Pán chce vstoupit do našeho srdce. Jak mu připravíme cestu? Na začátku adventního uvažování jsme se snažili vyčistit své nitro a zbavit se různých zátěží – stát se naplno svobodnými díky pravdě, která nás vede a svou silou nás podpírá a zbavuje různých omylů. Našeláska má stále růst, a s ní ipoznání, abychom čistotou jen zářili (Pavel k Filipanům). To ovšem od nás vyžaduje stálou bdělost a upevňování vztahu k Bohu, který nás stále provází a jehož přítomnost se učíme nejen přijímat vírou, ale také ji zakoušet.

-   Proto zvažujme, zda se zásadně řídíme poznanou pravdou, jak nás učí církev, zvláště v důležitých oblastech života.

-   Které okolnosti, prostředí, lidé nám pomáhají k vnitřní svobodě, která nám umožňuje prokazovat lásku všude, kam nás náš Pán pošle?

-   Víme, že velmi záleží na našem osobním vztahu k Bohu. Projevuje se nejen v modlitbě, ale prakticky v každé chvíli vědomého života. Podle jeho hloubky poznáváme, zda jsme opravdu Pánovými učedníky… 

Modlíme se: Pane, dej nám sílu a odvahu, abychom se při putování adventem osvobodili od obav, úzkostí a zátěží, které nám připravuje naše nedůslednost a množství okolních vlivů, jež nám zaclánějí náš výhled na světlo nad betlémskou jeskyní. Prosíme tě spolu s uzdraveným slepcem u Jericha: Pane, dej ať vidíme především tebe! Amen.