Čtvrtá neděle adventní

„Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli“

Judský prorok Micheáš, pozorný posluchač Božího slova, ukazuje na Betlém, Dům chleba, odkud vzejde mesiášský vládce Izraele z rodu Davidova. V tomto nepatrném místě zjeví Bůh svou slávu, aby zaslíbený Vládce pásl Hospodinovou mocí a v jeho jménu vykoupený lid. „Bude stát a pást v Hospodinově síle,… oni pak budou požívat míru.“ Jeho moc se rozšíří do celého světa. Aby naplnil své poslání, zcela se podrobil Otcově vůli až k oběti na kříži. Lukášův úryvek nám přibližuje Matku Páně, jak spěchá do hor k Alžbětě. Přináší tam poselství spásy a spolu s ním radost z příchodu Mesiáše.  „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

Přemýšlíme: Podle Chasidských vyprávění M. Bubera si bohatí lidé najímali k ochraně svého majetku hlídače. Když se místní rabín jedné  noci vracel domů, potkal jednoho z nich a zeptal se ho, komu hlídá dům a zahradu. Muž mu odpověděl, ale pak ho překvapil otázkou, kdo si najal jeho, rabína, aby mu sloužil. Tato otázka rabína zaskočila, takže se odmlčel a po chvíli se hlídače zeptal, zda nechce přejít do služby k němu. „Ale to půjdu rád“, odpověděl muž, „ale co budu u vás dělat?“ Rabín mu odpověděl: „Celkem nic, jenom se mě občas zeptáš, komu sloužím já.“

Podobně se nás ptá i závěr adventu, komu vlastně sloužíme, kam směřujeme a co je hlavní starostí našeho života? Pro nás křesťany se všechno soustřeďuje do jediné otázky: Následujeme Ježíše Krista, Pána a Vládce světa a vesmíru? Je on naším hlavním průvodcem a příkladem? Uvažujme, do jaké hloubky víry, naděje a lásky nás vedou jeho evangelia a celé Písmo. Vraťme se k základní otázce, komu vlastně sloužíme. Vezměme si příklad z velké adventní postavy, kterou je Jan Křtitel. Když mu lidé naslouchali na jižním toku Jordánu, jistě jim připomínal jednoho z největších proroků Eliáše, který má přijít před koncem světa, aby připravil věřící Izraele na příchod Mesiáše. Jan volal s velkou rozhodností: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Čím víc lidí mu naslouchalo, tím víc se stupňovala jeho horlivost a nebojácnost. Opíral se o starozákonní svědectví a ovšem netušil, že slíbený Mesiáš nepřijde jako nelítostný soudce, ale jako Spasitel plný milosrdenství a pochopení pro naše slabosti. Bude uzdravovat a vyzývat k následování, abychom se v něm setkali s Boží dobrotou a láskou. Jsme si ovšem dobře vědomi, že obrácení a pokání patří mezi nepříjemná slova, dnes navíc krajně nepopulární. Ale i nám platí Izaiášova výzva: „Nebojte se, Bůh sám přijde a spasí vás!“

Meditujeme: Matka Páně Maria spěchá se svým poselstvím naděje i ke každému z nás. Jak ji přijmeme? Jsme ve své víře schopni oslovit ji podobně jako její příbuzná Alžběta a vidět v ní požehnanou mezi ženami? Chce nás přivést ke svému Synu. Naplňuje nás tento náš vztah víry a naděje radostí, že jsme přijati do úzkého společenství s Pánem světa? Nebo je zde snad ještě nějaká nezvládnutá překážka? Jako Panna Maria máme i my přijmout přicházejícího Pána do svého srdce, naplno a bez výhrad. Jsme toho schopni? Jdeme jako adventní lidé s nadějí vstříc blízké přítomnosti i vzdálenébudoucnosti? Nastávající oslava Spasitelova narození je ve znamení příchodu Boží lásky na tento svět, do našich nejistot, hledání a tápání. Má nám pomoci vytrvat na často trnité cestě a chránit před každým druhem netrpělivosti. Učí nás, abychom i v přítomnosti hledali a nalezli to, co je trvalé a v čem je ona plnost smyslu naší životní pouti, po které všichni toužíme a na kterou nás chce přivést příklad služebnice Páně, Panny Marie.

Modlíme se: Náš Pane a Bože, prosíme tě, daruj nám svou milost, abychom se dobře, s vírou a pokorou připravili na blížící se slavnost narození našeho Spasitele. Pomoz nám odstranit z našeho srdce všechno, co by nám bránilo přijmout betlémské světlo radosti a naděje, a dej nám sílu, abychom ho přinášeli i všude tam, kam nás ve své moudrosti a lásce pošleš. Prosíme o to na přímluvu Panny Marie a našich svatých patronů a ochránců. Amen.

Slovo na závěr: Adventní pouť jsme zahájili zpytováním svědomí a lítostí nad hříchy. Pak jsme uvažovali o tom, zda roste naše láska a s ní poznání pravd víry, které jsou pro nás důležité. Zjišťovali jsme, zda si uprostřed denních povinností dokážeme najít chvíle samoty a ztišení, abychom prohloubilisvůj vztah k Lásce a Moudrosti, které nás stále provázejí. A navštívili jsme školu Panny Marie, abychom se u ní naučili pokornému následování poznané Boží vůle zvláště ve složitějších situacích. Chceme se připravit, aby do našich srdcí naplno vstoupila velká vánoční naděje ve znamení světla, které přichází na svět stále znovu, aby prozářilo mlhy našich temnot. Vytrvejme na této cestě a putujme za hvězdou!