Člověk a jeho Stvořitel

Dnešní zamyšlení se pokusí být odpovědí na podnět jednoho z vás, milí posluchači, kterého sužuje nemoc a snad také stáří. Začněme tedy uvažovat podle bible. Neboť už starozákonní žalmista se obrací na Hospodina se svou bolestí, když říká: „Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. Neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!“ Autor této duchovní písně prožívá zřejmě nelehké chvíle způsobené ubýváním sil, a tak se ve své důvěře obrací s prosbou o pomoc na dárce života a prosí, aby jeho žehnající ruka ulevila jeho bolestem. Jako Boží odpověď si uveďme slova z 2. knihy Mojžíšovy, kdy Izraelité putují pouští, ale už po tři dny nenarazili na vodu. V 15. kapitole čteme: „Tam dal Hospodin lidu nařízení a podrobil jej tam zkoušce. Řekl: Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji. – Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili. Tento biblický úryvek popisuje změnu situace: uprostřed neúrodné pouště přichází lid Izraele k oáze s dostatkem vody a stínu, který poskytuje palmový háj. A právem v tom vidí odpověď na své prosby.

Jedno latinské přísloví zní Dum spiro, spero, neboli dokud dýchám, doufám. Na téma ´život´ napsal velký herec Cary Grant své dceři hezký dopis, ve kterém jí dává pár dobrých rad, jak prožívat své dny. Píše v něm: „Nejdražší Jennifer, žij svůj život dobře, bez egoismu. Znej míru, respektuj námahu druhých. Usiluj o to nejlepší a o dobrý vkus. Zachovej si zdravý rozum a poctivé chování. Buď vděčná za tváře dobrých lidí a za lásku, kterou prozrazují jejich oči. Za květiny, které tančí ve větru. Ještě trochu spánku a procitnu navěky.“ V těchto větách klade pisatel důraz na nesobecké prožívání darovaného času a na respekt vůči druhým, svým bližním, kterým vděčíme za jejich starostlivou péči a lásku, kterou nám prokazují. Vcelku jde o jednoduchý recept na dobrý život, který je pak prožíván nejen na biologické rovině, ale také – a to především – na rovině ducha.

A k tomu přistupuje ještě křesťanská víra, která je přesvědčena, že se nás týká ještě další horizont, který spočívá v setkání s Kristem. Bůh je láska, čteme v Písmu, a tato odvěká láska se odráží ve vztahu druhých lidí k nám a naopak, a my ji v tomto vztahu jaksi předjímáme: prokazují-li nám naši bližní svou lásku, vstupuje do našeho nitra právě jejich prostřednictvím nová rovina. Naše víra nás vede k tomu, abychom své dny prožívali v úzkém sepětí s Ježíšem, jehož láska nás stále provází  a je tak silná, že nás neopouští ani tehdy, překročíme-li obzory viditelného světa.

Kardinál Ratzinger v jednom rozhovoru řekl, že život každého z nás má své vlastní povolání. Žádný není pouhou napodobeninou, hromadně vyrobeným kusem. A každý člověk potřebuje tvůrčí odvahu žít svůj život a nedělat ze sebe kopii někoho jiného. Neboť je tolik cest k Bohu, kolik je lidí, a také tolik způsobů naplněného života. Tolik Joseph Ratzinger.

Když se opět vrátíme k bibli, čteme tam, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu, dostal tím schopnost poznávat a milovat svého Stvořitele a stal se pánem nad veškerým tvorstvem. Osmý žalm se ptá: „Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno.“ Bůh tedy viděl – jak opět čteme v Písmu – že všechno, co udělal, bylo velmi dobré. Sv. Kateřina Sienská ve své knize Dialogů právem zjišťuje: „Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s níž jsi sám v sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je; vždyť jsi je stvořil z lásky a z lásky jsi mu dal bytí schopné okoušet tvé věčné dobro.“

Každý člověk má tedy osobní důstojnost, protože je Božím obrazem; neboť není jen něco, nýbrž někdo. Je schopen se poznávat, být svým pánem, svobodně se dávat a vstupovat do společenství s druhými; Boží láska ho volá do úzkého přátelství se svým Stvořitelem. A právě toto přátelství, přes veškerou naši nestálost a naše slabosti, nás stále provází a je nám zárukou, že nikdo z nás není zapomenut, ať jsou životní zkoušky jakkoliv obtížné. Apoštol Pavel to v listě Římanům zdůrazňuje těmito slovy: „Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.“ S těmito povzbudivými slovy apoštola Pavla zdravím vás všechny, kdo nesete svůj kříž, a bratrsky vám přeji plnost důvěry v Boží lásku.