Chasidská povídka

Otvírám knihu povídek amerického rabína Ramiho Shapiry a čtu o tom, jak se chasidé jednoho šábesového odpoledne sešli, aby něco společně pojedli a vyslechli několik slov z Tóry. Shromáždění předsedal jeden z učených mistrů, rebbe Móše, který si povšiml jednoho mladíka, který stál skromně v rohu místnosti. Zavolal sluhu a zeptal se, kdo je ten mladý muž, kterého vůbec nezná. Sluha mu odpověděl, že ho přece musí znát; je to zbožný člověk, který je zde často a chasidský mistr už s ním mnohokrát mluvil. Rebbe chvíli uvažoval a pak zavolal toho muže k sobě.  A poslechněte si, co mu řekl: „Snažil jsem se vzpomenout, kdo jsi, ale stále se mi to nedařilo. Až nyní jsem si uvědomil, v čem je problém. Víš, podstata člověka se nachází v jeho myšlenkách. Na co myslíš, tím jsi. Celou dobu, co jsem tě pozoroval, tvoje mysl bloudila od jedné touhy ke druhé. Nejprve jsi toužil po tom, pak zase po onom. Tvé chutě neměly konce. Vše, co jsem viděl, byl jen tento ustavičný hlad. Po celou dobu jsem nedovedl říct, zda jsi člověkem, který má ústa, nebo zda jsi ústy přestrojenými za člověka.“ Mladý chasid, jemuž moudrý mistr viděl do nitra a přečetl jeho myšlenky, byl zahanben. Od onoho dne se snažil ovládat své myšlenky a nezabývat se bez výběru vším, co ho napadne.

Moudrá povídka, řeknete si asi po jejím vyslechnutí. Obsahuje důležité poučení pro každého z nás, když nás varuje před nesoustředěností a vnitřním zmatkem, ke kterému dochází vždy, když myslíme na všechno bez ladu a skladu, a tak nám v hlavě víří množství zbytečných a dokonce škodlivých představ a myšlenek. I psychologové nám přece něco říkají o tak zvané vnitřní hygieně, která dává přednost všemu, co je hodnotné a pravdivé a vyhýbá se škodlivým představám všeho druhu. Mějme na mysli to, co připomíná moudrý Sirachovec, když píše: „Hospodin odhaluje věci minulé i budoucí a odkrývá stopy všech tajů světa. Neujde mu žádná myšlenka a jediné slovo se před ním neskryje.“

Vraťme se ještě na chvíli k chasidské povídce a poslechněme si, co nám autor v krátkém komentáři připomíná, když tvrdí, že jsme tím, na co myslíme. Neboť podle něho existují dva základní způsoby myšlení, které vystihují naši povahu. Neboť v každém z nás jsou dva sklony. Ten první vede k lásce k bližnímu a odvádí nás od sebe ke světu. Ten druhý vede ke strachu, protože nás zaměřuje jen na naše vlastní zájmy, bez ohledu na druhé lidi. Tyto dva sklony dávají vzniknout dvěma základním kategoriím smýšlení, totiž lásce a strachu. Když naše myšlenky vycházejí z lásky, přemýšlíme o tom, jak brát zřetel i na zájmy a potřeby těch druhých. Když naše myšlenky vycházejí ze strachu, máme na mysli sobecky pouze sebe. A když tedy přemýšlíme jen o sobě, jsme sužováni touhou po bezpečí, jistotě a zajištěnosti. A protože v izolovaném „já“ nic takového není, náš hlad není nikdy uspokojen. Jíme a jíme, ale nikdy se nenasytíme.

Je dobré si v této souvislosti připomenout Ježíšova slova, že není nic tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Matoušova 9. kapitole vidí Ježíše, jak přichází do rušného obchodního města Kafarnaa, které leželo na břehu Genesaretského jezera. Přinesli mu ochrnulého, který se nemohl ani hnout a ležel na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl onomu postiženému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Někteří učitelé Zákona to považovali ovšem za rouhání. Protože Ježíš znal jejich myšlenky, vytkl jim je a ochrnulému řekl: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů.“ Tato evangelní událost zvýrazňuje skutečnost, že Bůh vidí do srdce každého z nás, a to je o důvod víc, abychom směřovali ve svém myšlení k pravdě, dobru a vzájemné lásce, a bránili se před chaosem nekontrolovaných představ, které zavádějí na scestí a mohou vést k nepředloženým činům. Apoštol Pavel nabádá ve svém listě Filipíny, aby nehleděli jenom na vlastní prospěch, ale i na to, co prospívá druhým, a tomu aby podřídili své myšlenky.

Na závěr vyslechněte ještě jednu chasidskou moudrost. Rabíni učí, že v nebi i v pekle probíhá stejná hostina, na níž se podávají vybrané pochoutky. Lidé sedí kolem stolu s vidličkami a lžícemi, které měří šest stop, tedy jsou příliš dlouhé na to, aby se s nimi člověk najedl sám. V pekle každý host hladoví, protože myslí jen na sebe. V nebi se každý učí krmit člověka, který sedí naproti, a tak se najedí všichni.